• Základní škola a Mateřská škola Kašava (Přejít na navigaci)

• Základní škola a Mateřská škola Kašava Česky
• Základní škola a Mateřská škola Kašava English
• Základní škola a Mateřská škola Kašava Deutsch

Archiv 2010/2011

7.12.2010 Modelka Tereza Maxová

Na úvodní stranu

Rubriky: Archiv 2010/2011 • Články z tisku

Autor: admin

Modelka Tereza Maxová – Věřím mateřské intuici

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 18.11.2010 | Děti a my 12/2010

Slavná a úspěšná modelka stráví letošní Vánoce zřejmě v Argentině. „Mám ale jedno zlaté pravidlo – rodinu a domácí cukroví beru vždycky s sebou,“ říká zakladatelka uznávané Nadace Terezy Maxové dětem, která podporuje opuštěné děti. Sama má dva potomky, mezi kterými je věkový rozdíl devět let: „Tobiáš s Mínou rád pomůže, chlubí se s ní ve škole a Mína ho bezmezně zbožňuje.“

Kde obvykle trávíte vánoční svátky a jaké české zvyky dodržujete?

Po pravdě řečeno, místo měníme každým rokem. Letos budeme zřejmě v Argentině. Ale vždycky se snažíme dodržovat tradiční české Vánoce. Mám jedno zlaté pravidlo – rodinu a domácí cukroví beru vždycky s sebou (úsměv).

Žijete v mezinárodním prostředí, zaujaly vás některé z cizokrajných vánočních zvyklostí?

Vždy jsme si nejvíce oblíbili místní vánoční speciality. Tak například – ve Francii kaštanovou kaši, v Dánsku karamelové brambory s nadívanou kachničkou a ve Švédsku sledě na několik způsobů.

Ale naše české Vánoce slavíme tradičně bramborovým salátem od maminky a kaprem. Ten, kdo u nás nejí kapra, má na výběr mezi telecími řízky a vinnými klobáskami.

Vaše děti se narodily s věkovým odstupem devíti let, projevuje se to v něčem? Má syn k dcerce jiný vztah, než kdyby mezi nimi byly třeba jen dva roky?

Tobíka jsem si od malička hodně užila a když pak přišla Mína, nebyl to díky věkovému rozdílu takový fofr, jako když má člověk dvě děti za sebou. Dnes Tobiáš s Mínou rád pomůže, chlubí se s ní ve škole a Mína ho bezmezně zbožňuje.

O co především se snažíte ve výchově?

O co mi jde ve výchově především, aby z dětí vyrostli slušní a samostatní lidé. Tak uvidíme.

Inspirovala jste se při výchově v knihách, nebo jste spíše dala na svou intuici?

Musím přiznat, že jsem pár knižním bestsellerům o výchově neodolala a nastudovala je, ale poté, co Mína celou noc hladově řvala, místo aby byla spokojené miminko, jak hlásala kniha, jsem se zase vrátila ke své mateřské intuici.

Co je podle vás v dětství pro děti vůbec nejdůležitější?

Ať to bude znít možná někomu pateticky – je to láska a rodina.

Je vaše výchova spíše přísnější nebo volnější?

Tak něco mezi, podle situace. Dávám přednost přirozenější, i když možná někdy temperamentnější výchově jižanů před výchovou třeba ve Skandinávii, kde je příliš benevolence, na děti se na veřejnosti nesmí zvednout ani prst a kde vám děti doslova skáčou po hlavě. Různé mentality při výchově děti poznáte, když s dětmi cestujete: Italové vás pustí před sebe ve frontě a pochválí vám dítě, Skandinávci se na vás oboří, když na něj lehce zvýšíte hlas poté, co ani na desáté zavolání nepřiběhne. A Češi vás „sprdnou“, že máte „rozmáchané“ dítě, když si začne v narvaném letadle nahlas zpívat.

Chtěla jsem si vzít dítě z domova

I v Česku je možné brát si nakrátko domů děti z dětského domova, třeba právě na Vánoce. Mají tak možnost poznat fungování normální rodiny. Je tento způsob podpory správný, nebo by se měla především hledat trvalejší řešení?

V Čechách není hostitelská péče uzákoněná. Takže vždy záleží na jednotlivém domově či ústavu, jestli děti do rodin pouští. Je pravda, že když nadace začínala, brávala jsem si děti z kojeňáčku domů. Brzy jsem však zjistila, že je to dost dvojsečné a spíše jim to komplikuje život. Na druhou stranu, hostitelská péče je potřebná pro starší děti, které již umí rozlišit, kdo je kamarád a kdo rodič. Člověk se tak může stát jejich průvodcem a oporou v těžkých chvílích, kdy opouští dětský domov.

Navázala jste někdy s dítětem v ústavní péči bližší vztah?

Určitě. Ať už z pražského kojeňáčku nebo různých domovů po republice. Například jsem si brala domů dvojčátka kluky, kterým je už dnes čtrnáct let. Měli to štěstí, že se dostali do adoptivní rodiny a dnes žijí v Anglii. A já se s nimi znovu potkám na naší módní přehlídce, která se uskuteční v Praze 24. listopadu. Byli to malí, milí raubíři, tak jsem zvědavá, jak jim sluší puberta.

Uvažovala jste někdy přímo nad adopcí?

Ano, stejně tak o pěstounské péči. Je to ale dost závažné rozhodnutí a u nás v rodině o to složitější, že žijeme v zahraničí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Děti a my č. 12/2010

Základní škola a mateřská škola Kašava

• Naše škola získala grant z fondu ESF
• Obec Kašava - zřizovatel školy

Redakční systém © 2011 Základní škola a Mateřská škola Kašava, grafika od webprodukt.cz & Tvorba WWW stránek Petr Macháček